Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vstoupila na tiché jeviště, kde dva muži upevňovali kulisy. Kývla na ně napozdrav a zamávala na osvětlovače.
Jemné světlo ozářilo prázdný sál a jeviště pokryté světle modrými závěsy. Opřela se o jednu z kulis stromu a nazula si piškoty.
Udělala několik kroků, otočka, skok. Náhle se zastavila. Tohle přece není její role labutě, kterou si přišla ještě jednou vyzkoušet. To role Odety.
Pokrčila rameny a dala se opět do tance. Lehce našlapovala a točila se dokola.
Sálem se rozlehla hudba, jenž osvětlovač pustil. Rozpačitě se usmála a poklonila se mu.
„Jen pokračuj, děvenko, nebudu tě rušit.“ Řekl a vyšel ze sálu.
Zaposlouchala se do hudby a chytila se nejbližšího taktu.
Nohy rychle kmitaly po modrém baletizolu a ruce pluly s neuvěřitelnou lehkostí vzduchem.
Vířila prach, který ulpěl na oponě a ten se pomalu snášel kolem ní.
V bílém trikotu a krátké tylové sukni, vypadala jako víla, vznášející se v drobných smítkách kouzelného prachu.
Hudba sílila a napětí v jejím těle pomalu ustupovalo. Divoce se točila nechávala se véct hudbou.
Poslední takty zazněly, ona udělala poslední piruetu, rychle se poklonila a napřímila se.
„Barbora!“ zaznělo ze šatny. Ostatní ze souboru už přicházeli a budou potřebovat její pomoc s kostýmy.
Ještě jednou se poklonila prázdnému sálu jako Odeta a pak odběhla do zákulisí, dělat kulisu.